Ektomorf, mezomorf, endomorf: proč je dělení na typy postavy mýtus

„Já jsem prostě endomorf, mně to hubnutí nejde." „Jsem ektomorf, já svaly nenaberu." Slyšel jsem to stokrát. Zní to jako vědecké vysvětlení a hlavně jako pohodlná výmluva. Jenže je to mýtus. Typ postavy není tvoje genetická diagnóza ani osud, se kterým se musíš smířit. Je to jen popis toho, jak vypadáš teď — a to si měníš.

Odkud se ty tři „typy" vzaly

Tahle teorie nevznikla v posilovně ani v laboratoři výživy. Přišel s ní ve 40. letech americký psycholog William Sheldon — a původně se vůbec netýkala tréninku. Sheldon tvrdil, že podle tvaru těla dokáže odhadnout povahu člověka. Hubený ektomorf měl být plachý a nervózní, svalnatý mezomorf průbojný a dominantní, zaoblený endomorf pohodový a společenský.

Dnes to zní jako horoskop a věda to taky tak bere — Sheldonova „konstituční psychologie" je dlouho považovaná za nesmysl. Měření prováděl mimo jiné z fotek nahých studentů a závěry o povaze neobstály. Fitnessový marketing si z toho ale o pár dekád později vytáhl ty tři hezky znějící škatulky a udělal z nich „typy postavy", podle kterých ti má prodat speciální dietu a trénink.

Co ty „typy" doopravdy popisují

Když se na to podíváš střízlivě, není na těch slovech nic magického. Popisují jen aktuální složení a tvar tvého těla — hlavně poměr svalové a tukové hmoty:

Všimni si jedné věci: ani u jednoho z těch popisů nestojí slovo „navždy". Je to snímek z dneška, ne rodný list. A snímek se dá přefotit.

Proč to není genetika ani osud

Jasně, geny hrají roli — ovlivňují tvoji výšku, šířku ramen, délku kostí, kam se ti ukládá tuk nebo jak rychle nabíráš svaly. To je pravda a nikdo to nepopírá. Ale to, kolik máš svalů a tuku, není pevně daná kategorie. Je to výsledek toho, co dlouhodobě jíš a jak se hýbeš.

Nejlíp to ukazuje body recomposition — současné nabírání svalů a ztráta tuku. Když „endomorf" začne silově trénovat, jíst dost bílkovin a hlídat kalorie, za rok z něj může být ten „mezomorf", o kterém si myslel, že se tak prostě nenarodil. A „ektomorf", co tvrdil, že nikdy nenabere, naroste, jakmile začne pořádně jíst a tlačit do váhy. Nezměnily se mu geny. Změnilo se chování.

Sám to vidím u klientů pořád. Lidi, kteří o sobě roky říkali „já mám prostě takovou postavu", vypadají po roce práce úplně jinak. Žádný typ se nepřepsal — jen přestali brát nálepku jako konečný verdikt.

Proč ti ta nálepka spíš škodí

Hlavní problém těch škatulek není, že jsou nepřesné. Je to, že berou zodpovědnost a dávají výmluvu. Jakmile si řekneš „jsem endomorf", podvědomě tím říkáš „za to nemůžu já, za to může moje tělo". A když za to nemůžeš ty, tak s tím ani nemůžeš nic dělat — tak proč se snažit?

Tomu se říká sebenaplňující předpověď. Nálepka tě uklidní, ale zároveň ti vezme tu nejdůležitější věc: pocit, že to máš ve svých rukou. A přitom máš.

Co s tím prakticky (pro „všechny typy" stejně)

Tady je ta nejlepší zpráva: nepotřebuješ tajnou dietu pro svůj „typ". Páky jsou pro všechny stejné, liší se jen startovní bod a tempo:

• Kalorie podle cíle. Chceš dolů s tukem? Mírný deficit. Chceš svaly? Mírný přebytek a trpělivost. Platí pro hubeného i pro zaoblenějšího.
• Dost bílkovin — zhruba 1,6–2,2 g na kilo. Drží svaly v dietě a pomáhá je stavět v přebytku.
• Silový trénink jako základ. To je nástroj, kterým „typ" reálně měníš. Bez něj zůstaneš jen lehčí nebo těžší verzí toho samého.
• Kroky a běžný pohyb. Levná páka na výdej, na kterou většina lidí kašle.
• Konzistence v čase. Tělo se nemění za týden. Mění se za měsíce drobné práce, kterou udržíš.

Kde je zrnko pravdy

Aby to bylo fér: lidé se opravdu liší. V kostře, výšce, v tom, kam si ukládají tuk, v citlivosti na inzulin, v chuti k jídlu i v tom, jak ochotně nabírají svaly. To je reálné. Jenže tyhle rozdíly jsou spektrum, ne tři přihrádky — a hlavně z nich nevyplývá, že bys měl trénovat a jíst zásadně jinak. Vyplývá z nich akorát to, že někdo startuje o kus dál a někomu to půjde rychleji. Cíl a nástroje má každý stejné.

Takže až příště uslyšíš „já jsem holt endomorf", přelož si to v hlavě na „takhle vypadám teď, protože takhle jsem zatím žil". A to druhé se dá změnit. Tělo není diagnóza. Je to projekt.

Mohlo by tě zajímat

• DNA testy a appky na hubnutí: vyplatí se?
• Jde nabírat svaly v kalorickém deficitu? Ano, jde
• Na hubnutí nemusíš hlídat všechna makra
• 5 námitek proti kalorickému deficitu (a proč ani jedna neplatí)

Martin Barna

Online výživový a fitness kouč. Od roku 2013 pomohl přes 600 lidem zhubnout a získat formu natrvalo — vědecky, bez drastických diet a jojo efektu.

Chci koučink na míru

Článek má informativní charakter a není lékařským doporučením. Při zdravotních potížích se poraď s lékařem.