Ektomorf, mezomorf, endomorf: proč je dělení na typy postavy mýtus

„Já jsem prostě endomorf, mně to hubnutí nejde." „Jsem ektomorf, já svaly nenaberu." Slyšel jsem to stokrát. Zní to jako vědecké vysvětlení a hlavně jako pohodlná výmluva. Jenže je to mýtus. Typ postavy není tvoje genetická diagnóza ani osud, se kterým se musíš smířit. Je to jen popis toho, jak vypadáš teď. A to si měníš.

Odkud se ty tři „typy" vzaly

Tahle teorie nevznikla v posilovně ani v laboratoři výživy. Přišel s ní ve 40. letech americký psycholog William Sheldon, a původně se vůbec netýkala tréninku. Sheldon tvrdil, že podle tvaru těla dokáže odhadnout povahu člověka. Hubený ektomorf měl být plachý a nervózní, svalnatý mezomorf průbojný a dominantní, zaoblený endomorf pohodový a společenský.

Dnes to zní jako horoskop a věda to taky tak bere: Sheldonova „konstituční psychologie" je dlouho považovaná za nesmysl. Měření prováděl mimo jiné z fotek nahých studentů a závěry o povaze neobstály. Fitnessový marketing si z toho ale o pár dekád později vytáhl ty tři hezky znějící škatulky a udělal z nich „typy postavy", podle kterých ti má prodat speciální dietu a trénink.

Co ty „typy" doopravdy popisují

Když se na to podíváš střízlivě, není na těch slovech nic magického. Popisují jen aktuální složení a tvar tvého těla, hlavně poměr svalové a tukové hmoty:

Všimni si jedné věci: ani u jednoho z těch popisů nestojí slovo „navždy". Je to snímek z dneška, ne rodný list. A snímek se dá přefotit.

Proč to není genetika ani osud

Jasně, geny hrají roli: ovlivňují tvoji výšku, šířku ramen, délku kostí, kam se ti ukládá tuk nebo jak rychle nabíráš svaly. To je pravda a nikdo to nepopírá. Ale to, kolik máš svalů a tuku, není pevně daná kategorie. Je to výsledek toho, co dlouhodobě jíš a jak se hýbeš.

Nejlíp to ukazuje body recomposition, tedy současné nabírání svalů a ztráta tuku. Když „endomorf" začne silově trénovat, jíst dost bílkovin a hlídat kalorie, za rok z něj může být ten „mezomorf", o kterém si myslel, že se tak prostě nenarodil. A „ektomorf", co tvrdil, že nikdy nenabere, naroste, jakmile začne pořádně jíst a tlačit do váhy. Nezměnily se mu geny. Změnilo se chování.

Sám to vidím u klientů pořád. Lidi, kteří o sobě roky říkali „já mám prostě takovou postavu", vypadají po roce práce úplně jinak. Žádný typ se nepřepsal, jen přestali brát nálepku jako konečný verdikt.

Proč ti ta nálepka spíš škodí

Hlavní problém těch škatulek není, že jsou nepřesné, ale že berou zodpovědnost a dávají výmluvu. Jakmile si řekneš „jsem endomorf", podvědomě tím říkáš „za to nemůžu já, za to může moje tělo". A když za to nemůžeš ty, tak s tím ani nemůžeš nic dělat. Tak proč se snažit?

Tomu se říká sebenaplňující předpověď. Nálepka tě uklidní, ale zároveň ti vezme tu nejdůležitější věc: pocit, že to máš ve svých rukou. A přitom máš.

Co s tím prakticky (pro „všechny typy" stejně)

Tady je ta nejlepší zpráva: nepotřebuješ tajnou dietu pro svůj „typ". Páky jsou pro všechny stejné, liší se jen startovní bod a tempo:

• Kalorie podle cíle. Chceš dolů s tukem? Mírný deficit. Chceš svaly? Mírný přebytek a trpělivost. Platí pro hubeného i pro zaoblenějšího.
• Dost bílkovin, zhruba 1,6–2,2 g na kilo. Drží svaly v dietě a pomáhá je stavět v přebytku.
• Silový trénink jako základ. To je nástroj, kterým „typ" reálně měníš. Bez něj zůstaneš jen lehčí nebo těžší verzí toho samého.
• Kroky a běžný pohyb. Levná páka na výdej, na kterou většina lidí kašle.
• Konzistence v čase. Tělo se nemění za týden. Mění se za měsíce drobné práce, kterou udržíš.

Kde je zrnko pravdy

Aby to bylo fér: lidé se opravdu liší. V kostře, výšce, v tom, kam si ukládají tuk, v citlivosti na inzulin, v chuti k jídlu i v tom, jak ochotně nabírají svaly. To je reálné. Jenže tyhle rozdíly jsou spektrum, ne tři přihrádky. A hlavně z nich nevyplývá, že bys měl trénovat a jíst zásadně jinak. Vyplývá z nich akorát to, že někdo startuje o kus dál a někomu to půjde rychleji. Cíl a nástroje má každý stejné.

Takže až příště uslyšíš „já jsem holt endomorf", přelož si to v hlavě na „takhle vypadám teď, protože takhle jsem zatím žil". A to druhé se dá změnit. Tělo není diagnóza. Je to projekt.

Mohlo by tě zajímat

• DNA testy a appky na hubnutí: vyplatí se?
• Jde nabírat svaly v kalorickém deficitu? Ano, jde
• Na hubnutí nemusíš hlídat všechna makra
• 5 námitek proti kalorickému deficitu (a proč ani jedna neplatí)

Martin Barna

Online výživový a fitness kouč. Od roku 2013 pomohl přes 600 lidem zhubnout a získat formu natrvalo. Vědecky, bez drastických diet a jojo efektu.

Chci koučink na míru

Článek má informativní charakter a není lékařským doporučením. Při zdravotních potížích se poraď s lékařem.