Sval se sám od sebe nestáhne. Pohyb je souhra nervového systému a pohybového aparátu. A držení těla? To je dlouhý příběh, který se píše roky. Sezení, telefon, boty. Ne jedna hodina denně v posilovně.
Nervový systém je síť nervů a specializovaných buněk, neuronů. Představ si ho jako kabeláž počítače. Propojuje buňky přes mozek a míchu a podle signálů, které dorazí, spouští akce.
Má dvě složky. Centrální nervový systém (CNS) tvoří mozek a mícha. Periferní nervový systém (PNS) má somatickou a autonomní část. CNS řídí, PNS přenáší a vykonává.
V mozku tě zajímají hlavně dvě oblasti. První je mozeček (cerebellum). Sedí v něm přes 50 % všech neuronů mozku. Řídí a doladí motorické povely, hlídá kompenzační posuny polohy a postury, které děláš každý den, a koordinuje náborové vzorce, aby svaly „pálily“ ve správném pořadí, sledu a se správnou silou. Jednoduše jim říká, kdy tlačit, kdy táhnout a jak moc.
Mozeček má prsty v hrubé i jemné motorice. Hrubá motorika zapojuje velké svalové skupiny a tolik jemného ladění nepotřebuje. Jemná motorika jsou přesné pohyby, třeba psaní. V tréninku tu hranici ucítíš, když přejdeš ze stroje na jednoručky.
Druhá oblast je diencephalon, kde sídlí thalamus a hypotalamus. Thalamus dělá poštu pro nervové vzruchy. Třídí je a posílá do správných oblastí mozku. Hypotalamus drží vnitřní podmínky těla v rovnováze (homeostáza). Reguluje a uvolňuje hormony a řídí hlad, žízeň, náladu, teplotu, libido i tělesnou hmotnost. Nastavuje takzvané set pointy a podle potřeby s nimi pohne.
Mícha má 31 segmentů a párů míšních nervů, které vystupují mezi obratli. Je to komunikační dálnice k mozku i od něj.
Větve, které vystupují z míchy, jsou periferní nervy. PNS má motorické i senzorické nervy a dělí se na dvě části.
Somatický nervový systém (volní) ovládá veškeré volní svalstvo a reflexní oblouky. Periferní vlákna nesou vzruchy mezi CNS a kosterními svaly, kůží a smyslovými orgány.
Autonomní nervový systém (mimovolní) řídí hypotalamus a má tři části. Sympatikus spustí reakci „bojuj, nebo uteč“. Dřeň nadledvin vyplaví katecholaminy (adrenalin, noradrenalin, dopamin). Tebe zajímá hlavně proto, že zvedne tep, krevní tlak, stáhne cévy a nastartuje metabolismus a lipolýzu. Parasympatikus dělá opak. Navozuje klid, cholinergní nervy uvolní acetylcholin a obnoví běžnou homeostázu. Při změně kompozice je stejně důležitý jako sympatikus. Enterický systém řídí trávicí trakt a sladí signály hormonů a chemických poslů, kteří hodně rozhodují o tom, kolik sníš a kdy se cítíš sytý.
Vrať se k sagitální rovnováze, tedy k rovnováze mezi přední a zadní muskulaturou a mechanikou.
V dokonale vzpřímené poloze trupu (nezaměňuj s napřímenou) pracuje končetinový skelet nejefektivněji a přenáší sílu nejúsporněji.
A teď narovinu. Neexistuje žádná univerzální shoda na tom, co je „ideální“ nebo „optimální“ postura. Podle současného výzkumu je hodně případ od případu. Výrazné odchylky od optima můžou být esteticky nepříjemné, zhoršit, jak svaly pracují, a predisponovat k muskuloskeletálním či neurologickým potížím (Novak & Mackinnon 1997).
Zároveň nám chybí pořádné důkazy, že posturu jde spolehlivě „opravit“. Rozšířená víra, že za držení postury můžou hlavně svalové síly a slabiny, je pořád neprůkazná a o nervové složce toho víme málo. Jeden z největších problémů studií je, jak krátce běží.
Struktura svalu se může přizpůsobit chronické změně funkčního nároku. — Csapo et al. (2010)
Slovo, na kterém záleží, je chronické. Většina posturálních odchylek vzniká z toho, co děláš celý život. Hodně sedíš, koukáš do telefonu, nosíš podpatky. Tvrdit, že tohle smažeš hodinou denně v posilovně, prostě neprojde. Průměrná studie trvá asi 12 týdnů, a přesně tady data narážejí na své limity.
CNS se naučí koordinovat svaly a přizpůsobí se tomu, co děláš dlouhodobě. Když celý život sedíš u stolu s rameny stočenými dovnitř, svaly se naučí pracovat „bezpečně“ právě v těchhle polohách. Lidé v běžném pracovním týdnu prosedí u stolu v průměru 5 hodin 41 minut denně a dalších 7 hodin prospí.
Při sezení se ti flexory kyčle (iliopsoas, tedy psoas major a iliacus) časem zkrátí, jak se přizpůsobí poloze.
Když je kyčel ohnutá na 90° a zůstane tak 5–6 hodin denně, sval se adaptivně zkrátí. Při sezení se ti k tomu pánev sklápí dozadu, podsazuje se, oplošťuje bederní páteř a vzniká to klasické zakulacené „kancelářské“ držení s přehnaně ohnutým hrudníkem. Jakmile vstaneš, chronicky zkrácené flexory táhnou za femur, kyčel a bederní páteř a sklopí pánev dopředu, anteriorně.
Sklon pánve hodnoť vždy ze stoje. Co je teda ideál? Zase nic jasného. Verkhoshansky a Siff (2009) se shodli, že v sedu, stoji i při chůzi je neutrální sklon pánve nejmíň stresující poloha. Ale ne pod zátěží. McGill (2009) tvrdí, že neutrální páteř a pánev jsou optimální vždycky, i v pohybu.
Pohyb je souhra nervového a pohybového systému. Bez té nervové části jen hádáš. CNS (mozek a mícha) řídí, PNS (somatický a autonomní) přenáší a vykonává. Sympatikus je boj nebo útěk, parasympatikus klid, enterický systém trávení a sytost.
„Ideální postura“ není jasně daná a odchylky jsou chronické. Hodina v posilovně je nevymaže. Sezení ti zkracuje flexory kyčle a mění sklon pánve, tak ho hodnoť vždycky ze stoje.
Klikni na otázku a zobrazí se vzorová odpověď.
© Barna Academy — původní text. Autor: Martin Barna.