Když dva trenéři mluví o „flexi v kyčli“, musí mít oba na mysli to samé. Anatomická terminologie není akademická buzerace. Je to společný jazyk pohybu. Bez něj nepřečteš odbornou literaturu, nedomluvíš se s fyzioterapeutem klienta a hlavně neumíš pojmenovat, co vlastně tréninkem chceš trénovat.
Když chceš rozumět literatuře, ze které čerpáš, musíš zvládnout standardní terminologii kloubních akcí a pohybových rovin. Tyhle pojmy ti dneska lezou i do běžných programů. Díky nim nejen chápeš mechaniku pohybu, ale umíš cviky zaměnit a předepsat jinak. To se ti hodí pokaždé, když máš málo vybavení nebo potřebuješ změnit důraz cviku.
U výkonnostního tréninku ti na specifičnosti cviku a jeho parametrech záleží víc než u čistě kompozičního tréninku, kde jedeš hlavně na estetiku (formu) a funkci s výkonem řešíš jen podle potřeby.
Každé anatomické pojmenování stojí na jedné referenční pozici — anatomické poloze (vzpřímený postoj, dlaně vpřed). Vůči ní popisuješ všechno ostatní.
Hrubé pohyby (ty, co zapojí víc končetin) obvykle popíšeš podle dominantní roviny, do které spadají:
Sagitální (předozadní) — flexe a extenze.
Koronální / frontální — abdukce, addukce a úklony.
Transverzální / horizontální — rotace.
Tohle je tvůj pracovní slovník. Nemusíš ho odříkat zpaměti, ale musíš v něm umět rychle číst. Když popisuješ cvik nebo čteš studii, vracíš se přesně sem.
Flexe — úhel mezi dvěma kostmi se zmenšuje. Extenze — úhel se zvětšuje. Hyperextenze — rozšíření kloubu za základní anatomickou polohu.
Abdukce — pohyb od střední linie těla (do strany). Addukce — pohyb ke střední linii. Laterální flexe — úklon páteře do strany od střední linie.
Rotace — otáčivý pohyb kolem podélné osy kosti. Mediální (vnitřní) — přední část segmentu se otáčí ke střední linii; laterální (zevní) — od ní. Cirkumdukce — kruhový pohyb spojující flexi, extenzi, addukci a abdukci, kloub slouží jako osa.
Lopatka: protrakce (vpřed, zakulacená ramena), retrakce (vzad, stažení k sobě), elevace (nahoru), deprese (dolů).
Předloktí / dlaň: supinace (zevní rotace, dlaň nahoru/vpřed), pronace (vnitřní rotace, dlaň dolů/vzad).
Chodidlo: plantární flexe (špička dolů), dorsiflexe (špička nahoru), everze (otočení ven), inverze (otočení dovnitř).
Vedle akcí potřebuješ i směrové a polohové termíny, kterými řekneš, kde se daná struktura nachází:
Anteriorní / posteriorní — vpředu / vzadu. Superiorní / inferiorní — k hlavě / k dolní části.
Mediální / laterální — ke střední linii / od ní.
Proximální / distální — blíž k počátku či referenčnímu bodu / dál od něj. Povrchový / hluboký — na povrchu těla / dál pod ním.
U hrubého pohybu je sice nejvíc vidět jedna dominantní rovina, ale doopravdy se jich účastní všechny tři. Dávají ti motorickou kontrolu, stabilitu a vnitřní momenty kloubů, díky kterým umíš řídit směr. Tomu říkáme třírovinný pohyb: tři složky slité do jednoho pohybu.
Z praktického a programovacího hlediska řídíš tři roviny mnohem víc u volných vah a otevřených řetězců (OKC) než u strojových pohybů uzavřeného řetězce (CKC). Kdybys programoval atletický výkon čistě na strojích, žádnou měřitelnou dynamickou stabilizaci nevybuduješ.
Čím víc víceroviných pohybů člověk dostane a čím víc sil jeho tělo přemáhá, tím víc na dynamické stabilizaci záleží — je to vedlejší produkt právě těchhle hrubých, víceroviných vzorů.
Debata „forma vs. funkce“ se ti nakonec vždycky vrátí k individuálním cílům klienta. Základní funkčnost a motorickou kontrolu ale potřebuje každý — ať míří na zdraví, výkon, nebo postavu. Integrované pohyby ti pomůžou snížit stres na jednotlivých strukturách a rozložit sílu rovnoměrně po celém těle.
Otevřený kinetický řetězec (OKC): ruka nebo noha se během cviku volně pohybuje. Tyhle cviky obvykle izolují jednotlivé klouby nebo svalové skupiny — klasika kulturistických programů. Otevřenému řetězci chybí stabilizace, takže na zapojeném kloubu vzniká smyková síla; objevil se názor, že OKC může zvyšovat riziko poranění.
Uzavřený kinetický řetězec (CKC): ruka nebo noha je pevně fixovaná v prostoru a zůstává v kontaktu s pevným povrchem, většinou se zemí.
Anatomická poloha je tvůj referenční bod, vůči kterému popisuješ veškerý pohyb. Kloubní akce a směrové termíny jsou společný jazyk — bez něj literaturu nepřečteš. Hrubé pohyby jsou třírovinné a dominantní rovina je jen ta, co je nejvíc vidět. Víceroviné, volné pohyby ti vybudují dynamickou stabilizaci, kterou stroje nedají. A OKC i CKC mají své místo — výzkum jejich kombinaci podporuje. Až tohle budeš mít pod kůží, přestaneš cviky jen „dělat“ a začneš je číst.
Klikni na otázku a zobrazí se vzorová odpověď.
© Barna Academy — původní text. Autor: Martin Barna.